http://www.youtube.com/watch?v=DqWG-K2tZUg&feature=player_embedded

Je tvůj nejoblíbenější?

Univerzitní profesor vyzval své studenty k diskusi na téma existence zla. Začal slovy: „Stvořil Bůh vše, co existuje?“ Jeden ze studentů bez váhání odpověděl: „Ano, stvořil!“ Profesor se ptal dále: „Stvořil Bůh skutečně vše?“ „Ano, pane,“ odpověděl student. Profesor pokračoval: „Jestliže Bůh stvořil vše, pak stvořil také zlo, protože existuje všude kolem nás, a podle principu, že naše skutky definují, kdo jsme, pak je Bůh zlý.“ Student byl touto odpovědí umlčen a profesor byl spokojen sám se sebou. Byl hrdý, že studentům znovu dokázal, že Bůh a víra je jen mýtus. Do diskuse se přihlásil druhý student a řekl: „Mohu Vám, pane profesore, položit otázku?“ „Samozřejmě,“ odpověděl profesor. „Pane profesore, existuje chlad?“ „Co je to za otázku? Samozřejmě, že existuje. Nebyla ti nikdy zima?“ Studenti se nad vývojem debaty začali pochechtávat. Mladý muž řekl: „Ve skutečnosti chlad neexistuje. Podle zákonů fyziky je to, co považujeme za chlad, jen absence tepla. Každé tělo nebo předmět můžeme studovat z pohledu vodivosti, a jak přenáší energii. Teplo je tedy to, co tělo nebo předmět přenáší. Absolutní nula je absolutní nedostatek tepla; následkem toho je veškerá hmota inertní a neschopná reakce. Ve skutečnosti chlad neexistuje. Je to jen slovní obrat, kterým vyjadřujeme to, že cítíme nedostatek tepla.“ A student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?“ „Samozřejmě,“ odpověděl profesor. Student pokračoval: „Pane profesore, znovu se mýlíte, tma také neexistuje. Tma je ve skutečnosti jen absence světla. Světlo můžeme studovat, tmu ne. Jednoduše, světelné paprsky mohou proniknout tmu a prosvítit ji. Jak můžeme určit, jak velká tma je v daném prostoru? Tak, že změříme množství světla, které tam je. Není to tak? Temno je jen lidské označení stavu, tedy toho, co se stane, když světlo není přítomné.“ Mladý muž pokračoval a položil profesorovi další otázku: „Pane, existuje zlo?“ Profesor trochu znejistěl, ale odpověděl: „Jistě, vždyť jsem to již řekl. Denně vidíme příklady nelidskosti vůči jiným lidem. Mnohočetné zločiny a násilí jsou všude ve světě. Všechny tyto jevy ukazují na přítomnost zla.“ Na to reagoval student. „Ne, pane, zlo neexistuje! Tedy neexistuje samo o sobě. Zlo je jen stav - stav bez Boha. Podobně jako tma a chlad, je to jen slovo, které si vytvořil člověk, aby mohl popsat stav, kde není Bůh přítomen. To znamená, že Bůh nestvořil zlo. Zlo není jako víra nebo láska, kterou vnímáme jako teplo a světlo. Zlo je důsledek toho, co se stane, když je člověk vydán na pospas sám sobě a když v našich srdcích nesídlí Boží láska. Je to jako chlad tam, kde není teplo, nebo tma tam, kde není světlo.“ Profesor se posadil a nastala chvíle ticha. Jméno mladého muže bylo - Albert Einstein.

http://www.youtube.com/watch?v=ABOG89gxxfM&feature=player_embedded

Když ses probouzel dnes ráno, díval jsem se na Tebe a doufal jsem, že na mne promluvíš a řekneš mi byť jen pár slov, aby ses mě zeptal na názor, abys mi poděkoval za něco hezkého, co se Ti včera přihodilo. Ale všiml jsem si, že jsi příliš zaměstnán hledáním svého oblečení, aby ses mohl vydat do práce.
Čekal jsem, ještě když jsi vybíhal z domu a domníval jsem se, že se snad na chvíli, aspoň v duchu, zastavíš a řekneš mi: „Ahoj.“ Ale Tys měl fůru starostí!
Proto jsem pro Tebe rozzářil nebe, ozdobil je těmi nejkrásnějšími barvami a cestu jsem Tě doprovázel sladkým zpěvem ptáků v naději, že se snad zaposloucháš…, ale ani toho sis nevšiml!
Pozoroval jsem Tě s láskou, když jsi běžel do práce a trpělivě jsem na Tebe čekal celý den. Jelikož jsi měl tolik věcí, které bylo třeba vyřídit, neměl jsem odvahu na Tebe promluvit a čekal jsem dál.
Když ses vrátil, pochopil jsem, že jsi unavený a tak jsem Ti dopřál déšť, aby voda odplavila zbytky napětí a starostí. Myslel jsem, že Ti udělám radost a že si pak snáze na mne vzpomeneš, a zatím… naštval ses a s hněvem pronesl na můj účet slova, která Tě teď možná samotného mrzí. A já jsem tolik toužil, abychom si chvilku povídali, vždyť do večera zbývalo ještě tolik času…
Když jsi zapnul televizi,věděl jsem, že se hned tak nedočkám a proto jsem se obrnil trpělivostí, ale ani tehdy ani u večeře sis nevzpomněl.
Poznal jsem na Tobě, že jsi unavený a že toužíš po tichu a tak jsem pozvolna zhasil den a zapálil svíčku. Bylo to krásné, ale Ty jako bys to neviděl.
Když ses ukládal ke spánku, byl jsi na konci sil, alespoň tak mi to připadalo. Popřál jsi rodině dobrou noc a okamžitě jsi usnul. Celou noc jsem Tě provázel ve snech jemnou hudbou a představami, ale to Tobě nedošlo, že jsem pořád s Tebou a pro Tebe.
Jsem trpělivější, než si umíš představit. Chtěl bych Tě naučit, abys i Ty byl trpělivý k ostatním MILUJI TÉ natolik, že čekám každý den, zda si se mnou nezačneš povídat.
Zítra se znovu probudíš a já tu budu pro Tebe a budu trpělivě čekat, že odpovíš na mou lásku tím, že na mne budeš mít chvíli.
Přeji Ti krásný den a dobrou noc… Tvůj Bůh

http://www.youtube.com/watch?v=md9nwI0Mmiw&feature=related

Dneska ráno jsem se dozvěděla, že moje spolužačka, holka, s kterou jsem se na střední, ale i po škole, bavila nejvíce, zemřela. Člověku se najednou honí hlavou všechno možné. Je to těžké, když zemře někdo, koho jste měli rádi a kdo vám bude moc chybět.
Měla rakovinu. A ta si nevybírá, jestli jste mladí nebo staří. Najednou přemýšlím nad tím, proč jsem ji nezavolala minulý týden, když jsem chtěla, ale odkládala jsem to, proč jsem za ní nezašla, proč jsem si nenašla chviličku, třeba jen minutu na to, abych ji napsala zprávu, že na ni myslím. Prostě jsem si pořád dokola říkala, nemám čas, to počká. A teď je pozdě...
Možná to bude znít jako fráze, ale pokud chcete něco udělat dnes, někomu říct, že na něj myslíte, že ho máte rádi, nebo něco jiného, nečekejte, než bude pozdě. Udělejte to hned. Dokud je čas...

http://www.youtube.com/watch?v=W5M8vpsmSis

Učit se je totéž, jako veslovat proti proudu.
Jakmile přestaneš, nese tě to zpátky. B.Franklin

Nesprávná cesta nedovede ke správnému cíli.
J. Kratka

Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,
nespoléhej se na vlastní rozumnost.
Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná.

BIBLE
Přísloví 3.5,6

Hlas a Já

Zakopneš…
Vztaneš…
Snažíš se jít dál…
Nejde to,všechno se ti rozpadá pod rukama,už to pomalu vzdáváš…
Pak si ale uvědomíš…NEMŮŽEŠ!!
Přesto jdeš pořád dál…
Několikrát upadneš,ale pokaždé vztaneš i když je to těžké…
Se slzama v očích jdeš stále kupředu…

Po nějakém čase se ohledneš zpět…
Uvidíš za sebou cosi červeného…
Zastavíš se a skloníš se abys zjistil co je to…
Je to roztrhané,zjistíš…
Pak ale uslyšíš hlas…

„To je tvé srdce“
Ohledneš se zpět…
Uvidíš muže s nataženýma rukama…
„Ale…“pomyslíš si….
Padneš na kolena,bereš do rukou ty kusy…
Nervozně se snažíš…
Složit je…
Za každou cenu složit je!!
Ale nejde to…kousek chybí…
Zase uslyšíš hlas…
„Neboj,pomohu ti“řekne ten muž….
„Ten kousek jsem ti chránil já,věděl jsem že jednou ho budeš hledat.Celou dobu jsem šel s tebou…
Pomáhal ti vztát když jsi padal“
Chceš něco říct …
„Navždy budu s tebou,neopustím tě,budu ti pomáhat“
„Jsem Tvůj Bůh,Tvá jediná naděje“
Zase jdeš….jdeš dál životem…
Častokrát upadneš ale statečně vztaneš…..
Statečně ses uchopil Jeho probodených dlaní,naši poslední naděje…
Padneš na kolena,děkuješ za vše…
Už víš…..že ať se stane cokoliv,je S Tebou….



„Hospodin je můj pastýř,
Nic mi neschází.
Na zelených loukách mi dává spočinout,ke klidným vodám mě přivádí,
Mou duši obnovuje,
Po steskách spravedlnosti vodí mě
Pro jméno své.

I kdybych měl jít údolím stínu smrti,
Ničeho zlého se nebojím,
Vždyť Ty se mnou jsi:
Tvuj prut a Tvá hůl mě konejší.“
Žalm 23

Moje srdce je jako zahrádka. Byla dlouhá léta pustá a planá. Jen vítr do ní zaséval bodláčí zloby. Rostly tu i žahavé kopřivy pomluv, jedovaté ocúny sobectví a pýr nenávisti. Byla v ní také hluboká bažina hořkosti. Nade vším se vznášel šedavý opar lhostejnosti a netečnosti…

Nemohla jsem se dívat na zahradu svého srdce, a přece jsem jí měla stále před sebou. Trní hříchu tu nacházelo úrodnou půdu, přestože jsem toužila po lásce a čistotě. Naštěstí jednoho dne přišel zahradník. Nevyčítal, ani se neděsil, co tu bude mít práce. Jen tiše a úsměvem pohladil malou růžičku lásky, krčící se v rohu mezi keři. Jak ji tam mohl uvidět? Hned se dal do práce. Zesláblou a téměř udušenou růži vzal a zasadil uprostřed zahrady.Tam, kde předtím stál strom nevěry a nelásky…
Růže začala sílit. Zlý vítr však přinášel nová semena plevele a snažil se její krásu zničit. Poslal na ní svlačec starostí, který růži omotával a dusil. Ale zahradník na ní nikdy nezapomněl. Vždy v čas a laskavou rukou očistil každý lístek,okopal jí a pilně zaléval vodou. Postupně vysušil bažinu hořkosti a na jejím místě zasadil strom života s dobrým a chutným ovocem. Vedle růže začaly vyrůstat i další krásné květiny - tulipány milosrdenství, gerbera věrnosti, něžná sedmikráska soucitu, množství fialek pokory. Začala klíčit i bílá lilie přátelství…
Neboj se pohlédnout do zahrady svého srdce. I k tobě může přijít Zahradník, který může změnit Tvůj život. Ze Tvé zanedbané a hynoucí duše může udělat krásnou kvetoucí zahradu.
Jeho jméno je Ježíš Kristus – Syn Boží.

Procházím se svým srdcem. Jdu po zablácené cestě. Všude kolem jsou jen močály a v nich hníjící stromy. Semtam proplave černý had. Všude je jen mlha a slyšet nepříjemné houkání sýčka. Je před bouřkou a tak se mi špatně dýchá. Potím se a bojím se jestli nešlápnu náhodou do nějaké bažiny. Jdu dále a vidím rozvodněnou zakalenou řeku plnou odpadu. Přecházím řeku po zrezivělém mostě. Za mostem je vesnice plná rozbouraných domů. A v každém tom domě je moje krásně zaramovaná fotka. V těch domech žijí jenom šakalové a všelijaká havěť. Prošel jsme vesnici a dál už nemůžu jít protože všude jsou jen hory a hory. Zasněžené hory bez konce. Tak chladné a tvrdé na pohled. Už nemůžu dál...už nemůžu. Nechce se mi už žít..... Najednou mě někdo chytil za rameno a řekl: Neboj se. Já jsem tu s tebou! Naplním tvé nitro upřímností a tvé smýšlení naprosto proměním. Nahradím tvé neoblomné a zatvrzelé srdce srdcem plným soucitu a lásky. Podívej! podívej se na řeky s průzračnou vodou a v nich plavou nádherní lososi a tady! podívej, jak svěží vánek čeří hladiny jezer a ty krásné louky a na nich rostou nádherné kytky a ty stromy, jak jsou nádherně zelené! Cítíš tu vůni? Hle! domy!! vidíš? bydlí v nich lidé, které máš rád! Podívej na to nebe! Tady už nikdy nezvládne temnota, protože když mi to dovolíš, budu Ti tady zářit já! Stačí jen když mi to dovolíš. Dovolíš mi to? Nikdy se už nebudeš třást zimou, protože má láska tě zahřeje! Chci být pořád s tebou ať se děje cokoliv. Dovolíš mi to?

Nezáleží na tom, abychom dlouho žili,
ale aby náš život měl správný směr.

Nezáleží na tom, co jsme,
ale jací jsme.

Nezáleží na tom, co děláme,
ale jak to děláme.

Nezáleží na tom, abychom došli uspokojení,
ale abychom uspokojili druhé.

Nezáleží na tom, abychom užívali,
ale abychom se zdíleli.

Nezáleží na tom, abychom byli milováni,
ale abychom milovali a byli druhým k požehnání.

Nezáleží na tom, co si o nás myslí a říkají druhí,
ale čím jsme před Bohem.

Nezáleží na tom, jak se projevujeme,
ale čím skutečně jsme.

Nezáleží na tom, zda máme velké poznání,
ale zda to poznání proměňujeme ve skutek.

Nezáleží na tom, kdy zemřeme,
ale zda jsme připraveni setkat se s Ježíšem.

Zlozvyku se nezbavíme tím, že ho vyhodíme oknem; musí odejít po schodišti, schod za schodem.
M. Twain