„Otevřel ústa a učil je: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ Matouš 5,2.3

Jako něco zvláštního a nového zasáhla tato slova žasnoucí zástup. Takové učení se naprosto lišilo od všeho, co kdy slyšeli od kněží nebo rabínů. Nenalezli v něm nic, co by lichotilo jejich pýše anebo živilo jejich ctižádostivé naděje. Avšak z tohoto nového Učitele vyzařovala moc, která je podmaňovala. Moc Boží lásky se v jeho přítomnosti šířila jako vůně z květiny. Jeho slova padala jako „déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi“ Žalm 72,6. Všichni podvědomě cítili, že je tím, kdo umí číst tajemství lidského nitra a přesto k nim přistupuje s něhou a láskou. Otevřeli svá srdce a naslouchali mu. Duch svatý jim odhalil něco z naučení, která potřebují znát lidé ve všech dobách.
Za dnů Kristových měli náboženští vůdcové lidu za to, že jsou duchovně bohatí. Farizeova modlitba „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé...“ (Lukáš 18,11), vyjadřovala pocity příslušníků jeho společenské vrstvy a do značné míry pocity celého národa. V zástupu, který obklopoval Ježíše, bylo jen málo těch, kteří si uvědomovali svou duchovní chudobu. Když se při zázračném rybolovu projevila Kristova božská moc, padl Petr k nohám Spasitelovým a zvolal: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Lukáš 5,8 I v zástupu shromážděném na hoře byli lidé, kteří v přítomnosti Kristovy čistoty cítili, že jsou bídní, politováníhodní, chudí, slepí a nazí. (Zjevení 3,17) Toužili po Boží milosti, která přináší spásu. (Titovi 2,11) V těchto lidech vzbudila Kristova pozdravná slova naději; poznali, že jim patří Boží blahoslavenství.
Ježíš nabídl požehnání těm, kteří se domnívali, že jsou „bohatí, mají všecko a nic už nepotřebují“ (Zjevení 3,17), ale oni se s opovržením odvrátili od daru milosti. Člověk, který se cítí dokonalý, myslí si, že je dost dobrý, a je spokojený se svým stavem, netouží stát se účastníkem Kristovy milosti a spravedlnosti. Pýcha si neuvědomuje žádné nedostatky a tak uzavírá srdce před Kristem a nezměrným požehnáním, které přišel udělit. V srdci pyšného člověka není pro Ježíše místo. Lidé bohatí a vznešení podle vlastního úsudku neprosí s vírou ani nepřijímají Boží požehnání. Zdá se jim, že mají všeho dostatek, proto odcházejí s prázdnou. Kristovy pomoci si váží jen ti, kdo si uvědomili, že se sami nemohou spasit ani nemohou vykonat nějaký dobrý skutek ve své vlastní síle. To jsou ti chudí v duchu, o nichž Kristus praví, že jsou blahoslavení.
Duch svatý člověka usvědčuje z hříchu, Kristus ho vede ku pokání a pak mu odpouští. Lidé, kteří dovolili Duchu svatému, aby zapůsobil na jejich srdce, poznávají, že v nich není nic dobrého. Zjišťují, že všechno, co kdy učinili, je poznamenáno sobectvím a hříchem. Jako ubohý publikán stojí opodál, neodvažují se ani pozvednout oči k nebi a volají: „Bože, slituj se nade mnou hříšným!“ Lukáš 18,13. A dostávají požehnání. Pro kajícníka existuje odpuštění, neboť Kristus je „Beránek Boží, který snímá hřích světa“ Jan 1,29. Zaslíbení Boží zní: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ „A dám vám nové srdce... Vložím vám do nitra svého ducha.“ Izajáš 1,18; Ezechiel 36,26.27.
O chudých v duchu Ježíš řekl: „Jejich je království nebeské.“ Toto království není, jak doufali Kristovi posluchači, časným a pozemským panstvím. Kristus otvíral lidem duchovní království své lásky, své milosti, své spravedlnosti. Znamením Mesiášovy vlády je podobnost lidí Synu člověka. Občané Kristova království jsou chudí v duchu, tiší, pronásledovaní pro spravedlnost. Jim patří království nebeské. I když ještě úplně neskončilo, přesto v nich už začalo dílo, které je připravuje „k účasti na dědictví svatých ve světle“ Koloským 1,12.
Všichni, kdo si uvědomují svou duchovní chudobu a cítí, že v nich samých není nic dobrého, mohou získat spravedlnost a sílu tím, že budou vzhlížet k Ježíši. Spasitel řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny.“ Matouš 11,28. Vyzývá vás, abyste vyměnili svou chudobu za bohatství jeho milosti. Nejsme hodni lásky Boží, avšak Kristus, naše záruka, je jí hoden a může spasit všechny, kdo k němu přijdou. Ať jste prožili v minulosti cokoli, ať jsou vaše nynější poměry sebetíživější, přijdete-li ke Kristu takoví, jací právě jste, slabí, bezmocní a zoufalí, vyjde vám náš soucitný Spasitel zdaleka vstříc. Přijme vás do svého laskavého náručí a oděje vás svým rouchem spravedlnosti. Představuje nás Otci, oděné bílým rouchem své povahy. Přimlouvá se za nás u Boha slovy: Já jsem se postavil na místo tohoto hříšníka. Nehleď na zbloudilé dítě, nýbrž hleď na mne! I kdyby na nás satan žaloval, i kdyby nás obviňoval z hříchu a požadoval nás za svou kořist, krev Kristova se za nás přimlouvá s větší mocí.
„Jenom v Hospodinu je spravedlnost i moc... U Hospodina nalezne spravedlnost a jím se bude chlubit všechno potomstvo Izraele.“ Izajáš 45,24.25.

Dost zajímavé video, které jsem náhodou našel. Sice musíte rychle číst, nebo umět dobře anglicky, ale stojí to za to..

https://www.neuveritelnaodhaleni.cz/filmy-a-videa/evoluce-vs-buh.html

BIBLE

Bible přitahovala pozornost lidí v každé době. Ve středověku lidé za poznání této knihy platili tu nejvyšší cenu – cenu vlastního života. Co tyto lidi k Bibli přitahovalo?
Až do vynálezu knihtisku znamenala Bible celé jmění. Biblí byl nedostatek, protože ruční opisování tak rozsáhlé knihy bylo velmi pracné. Situace se začala měnit v době, kdy začaly vznikat organizace, které se zabývaly překladem, tiskem a distribucí Biblí – biblické společnosti. Zájem o tuto knihu rok od roku stoupal, tak, že biblické společnosti stěží uspokojovaly poptávku. Nic na tom nezměnila skutečnost, že mnozí filozofové, politikové i vědci začali tvrdit a „dokazovat“, že učení Bible je překonané a nepravdivé. Díky vědeckému a technickému pokroku začali lidé budovat nový svět, „svůj ráj“, ve kterém jim už nezbývalo místo pro Boha, o kterém píše Bible. Zdálo se jim, že ateistická filozofie lidi plně uspokojí, že lidé dokážou vyřešit své problémy sami. Dnes se však všem střízlivě uvažujícím lidem situace jeví jinak. Lidé si uvědomují, že jako jedinci i jako společnost potřebují návrat ke starým mravním hodnotám, novou orientaci, dobrou radu a pomoc někoho mocnějšího. A proto znovu sahají po Bibli.
Mnohým dnešním lidem se zdá, že jim tato stará kniha už nemá co říci, že její učení je zastaralé, nemoderní a překonané. Není to však pravda. Tato kniha obsahuje cenné poklady a hodnoty. Obsahuje více než historicky pravdivé údaje, (např. jeden člen Napoleonovy výpravy objevil kámen z Rozety v zemích orientu, od té doby propukla archeologická horečka. Různé expedice, celé týmy odborníků začaly prokopávat stará sídliště. Před očima užaslých lidí začaly ožívat celá tisíciletí staré civilizace, objevovala se města, o kterých se zmiňovala pouze Bible), obsahuje staré a dodnes platné poselství lásky někoho, kdo nás má opravdu rád.
Daniel, jeden z pisatelů Bible, šest století před Kristem napsal pozoruhodnou předpověď:
„Ty pak, Danieli, zavři tato slova a
zapečeť tuto knihu až do doby konce.
Mnozí pak budou usilovně zkoumat
a poznání velmi vzroste.“ (Dan 12,4)

Následující údaje nám přiblíží velký vzrůst zájmu o Bibli:
V roce 1947 bylo na světě vytištěno a rozšířeno 14 miliónů celých Biblí, Nových zákonů a částí Bible.
V roce 1955 to bylo už 25 miliónů
V roce 1963 to bylo 52 miliónů.
V roce 1966 už 87 miliónů.
V roce 1988 tento počet vzrostl až na 692 miliónů.
(Aktuálnější statistiky jsem nenašel.)
Bible a její části již byly přeloženy do většiny jazyků, kterými se lidé domlouvají. Položme si důležitou otázku: Co vyvolává tak velký zájem lidí o tuto knihu? Důvodů je jistě hodně. Někteří lidé si jí pořizují proto, že jí mají druzí, další přitahuje skutečnost, že Bible je tak starou knihou. Rozhodně však většina lidí chce tuto knihu proto, že cítí potřebu orientace v tomto zmateném světě. Potřebuji sílu, naději do budoucnosti, vědomí, že se o ně někdo zajímá.

Bible je knihou
- která vznikala plných 16 dlouhých století, a na jejím napsání se podílelo 40 pisatelů zcela rozdílného věku, povolání, vzdělání, životního zařazení a pohledu na svět, rozdílných povah.
- která vznikala v židovské kultuře, a přece promlouvá k lidem všech kultur, národností a všech dob.
- která velmi objektivně a spolehlivě líčí dějiny starověkých národů orientu i dějiny celého světa od jejich úsvitu až dodnes.
- která otevírá pohled do budoucnosti a s naprostou přesností a autoritou líčí, co se má v budoucnosti odehrát.
- která poodhaluje zákulisí viditelného světa a ukazuje na síly, které odsud podstatně ovlivňují náš život.
- která se zabývá základními otázkami našeho bytí a zodpovědně a pravdivě je řeší.
- která dává lidem sílu k vysvobození z otroctví, vášní a hříchů, která lidi vnitřně mění a vede je k pravému lidství a mravnosti.
- která zbavuje lidí břemene vin, jež dnes psychicky tíží a drtí tolik lidí.
- která nabízí naději ve chvílích smrti, kdy končí všechny lidské naděje.
- která poskytuje řadu praktických rad ke šťastnému životu, k lepšímu zdraví, k úspěšnému manželství a výchově dětí, k budování dobrých mezilidských vztahů
- která popisuje životy opravdu úspěšných lidí a odhaluje tajemství takového života.
- který v minulosti vychovala a až dodnes formuje života mnoha významných lidí, kteří vykonali hodně pro lidstvo.
- která seznamuje člověka s jeho Stvořitelem, Dárcem života a Zachráncem.

Jak hodnotí Bibli velcí lidé
Bude dobré se zamyslet nad tím, s jakou úctou, obdivem a vděčností o Bibli hovořili a dodnes hovoří opravdu významní lidé.
Začneme dvěma výroky ústřední postavy Bible – Ježíše Krista, který písmo ztotožnil se svým slovem:
„Nebe a země pominou, ale slova má nepominou“ (Matouš 24,35)
Svým současníkům vytýkal, že se v životě neorientovali správně, právě proto, že se důkladněji neseznámili s tou knihou, kterou dal Bůh lidem jako mapu na cestě života. Jeho výtka je platná dodnes:
„Bloudíte, jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc“
(Mar 12,24)
Jan Hus ve svém dopise z vězení 19.1.1415 napsal dopis panu Janovi z Chlumu a v něm píše: „Milostivý pane, opatřete mi Bibli a pošlete mi jí. Písmo svaté je bránou k víře, víra je bránou ke Kristu a Kristus je bránou do nebe.“ Proto Jan Hus na jiném místě napsal: „Rád čítej Bibli, zvlášť Nový zákon.“
Jan Ámos Komenský (1670) napsal: „ A poněvadž Pán náš Písma svatá zpytovati poručil, odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Bibli svatou, kterou synové mojí z původních jazyků do češtiny s pilností velikou uvodili a Pán Bůh tomu tak požehnal, že málo ještě je národů, kteří by tak pravdivě, vlastně i jasně svaté proroky a apoštoly ve svém jazyku mluvící slyšeli. Přijmiž to tedy za svůj vlastní klenot, vlasti milá, a užívej toho k slávě Boží a k svému dobrému vzdělání.“
Immanuel Kant (1804) o Bibli napsal: „Existence Bible jako knihy pro lid je největším dobrodiním pro lidstvo. Každý pokus snížit Bibli a zmenšit její význam je zločinem proti celému lidstvu.“
Henrich Heine (básník 1856): „ Jaká je to kniha! Celý svět je v ní – počátek i konec, zaslíbení i naplnění, zrození i smrt, celé lidské drama je v této knize.“
Abraham Lincoln (prezident USA) : „Co se týče této velké knihy, chci říci pouze to, že v ní máme ten nejlepší dar, který Bůh vůbec dal lidstvu.“
Lord Byron (angl. básník) : „V tomto velkém díle je ukryto tajemství všech tajemství. Šťastní jsou lidé, kterým Bůh udělil milost, aby této knize rozuměli.
Jean Jacques Rousseau (francouzský filozof) : „Rád přiznávám, že obdivuji Písmo svaté a že se posvátnost evangelia dotýká mého nitra. Jak nepatrná jsou díla filozofů v porovnání s Biblí! Je vůbec možné, aby kniha tak prostá, a přece tak vznešená byla pouze dílem lidí? Je možné, aby ten, o jehož životě píše, byl pouhým člověkem?“
Dnes každý zájemce může mít svou vlastní Bibli. Avšak náš problém leží jinde. Poctivé zkoumání této úžasné knihy si vyžaduje určitý čas- a právě ten je hodnotou, kterou mnozí lidé nechtějí obětovat. V tomto případě se však investovaný čas a námaha bohatě vyplatí, protože sám Autor Bible říká:
„Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno.“ (Zj 1,3)
Jaký konkrétní užitek přinese člověku studium této knihy? Nechme promluvit samotnou Bibli:
„Můj synu na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce mé příkazy dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj… Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.“ (Př 3,1-4)

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=fZopj5FJQ4o

https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=jHjJ3oVr3-E

Dobré kázání..

Toto zamyšlení si pro nás připravil David S.:


MODLITBA „OTČE NÁŠ“


Když se modlíte, říkejte: „Otče náš“
Pán Ježíš nás učí, abychom Jeho Otce nazývali svým Otcem. Tedy nestydí se nás nazývat svými bratry. Židům 2, 11 a 1 Jan 3, 2.
Věčný Bůh nám poskytl výsadu nazývat ho Otcem. Co všechno to znamená?
- prohlašujeme se za jeho děti, které se chtějí nechat vést jeho moudrostí a chtějí být ve všem poslušní.
- Boží děti se budou zajímat o Boží čest, jeho povahu, jeho rodinu a jeho dílo.
- jsme si vědomí velké Boží lásky, která vyslyší každou modlitbu, sdílí s každým jeho starostí.
- náš Otec se stará o to, co je pro mne nezbytné.

„Jenž jsi na nebesích“
Ten, k němuž máme vzhlížet jako k Otci, má své království mimo naší Zemi, je na nebesích a chce i nás mít brzy u sebe.


„Buď posvěceno tvé jméno“
To vyžaduje, abychom slova, kterými mluvíme o Nejvyšší bytosti, pronášeli s úctou. Žalm 111, 9. Nikdy nesmíme brát Boží jméno lehkomyslně do úst, a to ani při modlitbě, když předstupujeme před Boha – vždyť i andělé si zakrývají tváře v jeho přítomnosti. A tady na zemi, jsme poslání jako zástupci Boha, proto máme za úkol v každém našem činu vyvýšit Boží jméno. Jakub 2, 7. Nemůžeme posvětit Boží jméno, pokud svým životem a povahou nepředstavujeme život a povahu Boží.


,,Přijď tvé království“
Království Boží milosti se utváří už dnes – každý den se Boží lásce poddávají lidé, kteří byli kdysi hříšníky. Království Boží slávy však nastane až při druhém příchodu Ježíše Krista na tento svět. Daniel 7, 27. A pak bude vládnout Kristus. Zjevení Jana 21, 3. Přijď tvé království se mohou modlit jen lidé, kteří se odevzdají Boží službě se slovy: „Zde jsem, pošli mne.“


„Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“
Boží vůle je vyjádřena v přikázáních jeho zákona a zásady tohoto zákona jsou zásadami nebes. Andělé a potažmo i my, nemáme Bohu sloužit jako otroci, ale jako synové (vždyť jimi opravdu jsme). Láska k Bohu mění službu v radost. Žalm 40, 9.


„Náš denní chléb dej nám dnes“
První polovina příkladné modlitby se týká Božího jména, jeho království, jeho vůle. Když klademe Boží službu na první místo, pak smíme s důvěrou žádat, aby Bůh uspokojil naše potřeby. Když nám chybí dostatečné zásoby na zítřek, máme o ně s odvahou žádat – Židům 13, 5 nebo Žalm 37, 25. Izaiáš 33, 16. Vzpomeňme na zázračné nakrmení Eliáše. Nezapomeňme však i na verše u Lukáše 14, 12-14. Druhá Korinským 9, 6,8.
Prosba o denní chléb však nezahrnuje pouze tělesný chléb, ale i duchovní. Jan 6, 27. a Jan 6, 51.
„Odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám“
Odpuštění přijímáme pouze tehdy, když sami odpustíme jiným. Kdo není ochoten odpustit, uzavírá jediné spojení pomocí něhož můžeme obdržet milost od Boha. Žalm 103. 12. a Efezkým 4, 32.


„A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého“
Pokušení je svádění ke hříchu. Nepřichází od Boha, ale od satana a také od zla, které je v nás. Jakub 1, 13. Satan nás svádí k hříchu a pak před celým vesmírem prohlašuje, že nejsme hodní Boží lásky. Když však odoláme pokušení a statečně obstojíme ve zkoušce, získáme novou zkušenost a naše povaha se zdokonalí. Kdo v Boží síle odolá pokušení, ukazuje světu a celému vesmíru, jakou moc má Kristova milost. Když se modlíme podle vzoru Pána Ježíše, odevzdáme se do Božího vedení, prosíme ho, aby nás bezprostředně vedl. Takto se nemůžeme modlit, když chceme dělat všechno po svém. Když se odvážíme vstoupit na satanovu půdu, nemáme žádnou záruku Boží ochrany před mocí nepřítele.


„Tvé je království i moc i sláva“
Poslední jako i první věta modlitby hovoří o našem Otci, který je tou nejvyšší autoritou a mocí a má jméno nad každé jméno. Dnes stojíme na prahu velkých a vážných událostí, před námi je doba, jakou svět ještě nezažil. A proto máme mít jistotu, že Bůh vládne nade vším. Sled budoucích událostí je plně v rukou Stvořitele.


zpracováno podle knihy Myšlenky z hory Blahoslavenství str. 78 – 89

Zamyšlení, které si pro nás připravila Barča S.:

DŮVĚRA JE PODMÍNKOU
Když se modlíme, musíme také projevit víru. „Bez víry není možné se Bohu líbit. Ten, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kteří ho hledají.“ Ježíš Kristus své následovníky poučil: „Pamatujte si: budete-li za něco prosit ve svých modlitbách s pevnou vírou, že vaše prosba bude naplněna, pak se tak určitě stane.“ Věříme, že to myslel opravdově?
Bůh věrně plní své sliby. Někdy se možná o něco modlíme, ale Bůh naši prosbu ihned nesplní. Přesto je na místě věřit, že naše prosby slyší a že nám je svým způsobem naplní.
Nedokážeme předvídat budoucnost. Někdy prosíme o věci, které by nám nebyly k dobrému. Náš nebeský Otec nás má tak rád, že nám dá jen to, co je pro nás nejlepší. Dá nám to, oč bychom žádali, kdybychom mohli vidět skutečný stav věcí.
Důvěřujme Božím slibům, i když se zdá, že na naše prosby nereaguje. V pravý čas nám dá dary, které potřebujeme nejvíce. Nemůžeme žádat a očekávat, že splní naše modlitby přesně takovým způsobem, jak si to přejeme. Bůh nedělá omyly. Ve své dobrotě nám neodepře nic, co by nám opravdu prospělo. Nepřestaň mu důvěřovat, i když hned nevidíš odpověď na své modlitby. Důvěřuj jeho slibu: „Proste a dostanete.“
Jestliže se budeme zabývat svými pochybnostmi a obavami, jen je tím zvětšíme. K Bohu musíme přicházet s vírou a vědomím, že v těch nejpodstatnějších oblastech života si sami nevystačíme. Pokorně a s důvěrou mu musíme svěřit, co si přejeme, i když Bůh všechno zná. Bůh dohlíží na celé stvoření a všechno udržuje v chodu. Slyší a vyslyší naše prosby, prozáří naše srdce svým světlem. Upřímná modlitba nás přibližuje k Bohu a jeho myšlení. Pravděpodobně nezakusíme okamžitě jeho blízkost, ale náš Zachránce se k nám laskavě a chápavě sklání. Možná nepocítíme jeho dotek, ale jeho ruka se k nám vztahuje s láskou a soucitem.
Když se na Boha obracíme s prosbou o slitování a pomoc, musíme mít v srdci lásku a ochotu odpustit. Máme se modlit: „Odpusť nám naše provinění, tak jako my odpouštíme těm, kteří nám ublížili.“ Jak bychom se mohli takto modlit, a přitom nevýt ochotni odpustit jiným lidem? Musíme odpustit, a pak můžeme očekávat, že Bůh odpoví na naše modlitby.

Téma pro měsíc září je MODLITBA, můžete si pročíst posbírané verše:


Neustálé spojení s Bohem

1 Moj 5, 24: „A chodil Enoch stále s Bohem, a nebyl více viděn nebo vzal ho Bůh.“
Marek 1,35: „Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil.“
Žalm 55,17.18: „A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. - Vyslyšel můj hlas!“
Daniel 6,10: „Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval.“


Bůh nás slyší
1 Jan 5, 14.15: „A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás.“
Matouš 6,8: „Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než jej poprosíte.“
Lukáš 11,13: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"


Jak se máme modlit?
Jan 14, 13.14: „A začkoli budete prosit ve jménu mém (ve jménu Ježíše Krista), učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“
Jakub 5, 16: „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“
Matouš 6,7: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.“
Matouš 6,6: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“
Mat 5,44: „Já vám však říkám: Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují.“
Lukáš 22,42: „Avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“


Podmínky vyslyšení
1 Janova 3,22: „Oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí.“
Jeremiáš 29,12: „Když mne vzývati budete, a půjdete, a modliti se mně budete, tedy vyslyším vás.“
Jan 15,7: „Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám.“
Židům 11,6: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“
Matouš 5,23.24: „A proto, když bys obětoval na oltáři svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar tam před oltářem a jdi a nejprve se smiř se svým bratrem a potom přijď a obětuj svůj dar.“


Specifická modlitba
Jakub 5,14: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.
Jakub 1,5.6: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.“
Jeremiáš 33,3: „Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.“

Lze zjistit datum druhého příchodu Ježíše Krista? Má Pán Bůh pevný a neměnný kalendář, dle kterého probíhají lidské dějiny a který poukazuje jak na první, tak druhý Kristův příchod? Na co poukazovaly židovské svátky? Došly všechny k naplnění, anebo se ještě nějaké naplní?

https://www.3an.sk/pg_detail.php?id=70173

https://posledni-film-zeme.webnode.cz/

https://www.dobakonce.cz/?p=8617

https://neuveritelnaodhaleni.cz/filmy-a-videa/unik-z-cerne-diry-ivor-myers.html

https://www.jesusmyhero.cz/wp-content/uploads/2012/09/Na-scene.pdf

https://www.jesusmyhero.cz/wp-content/uploads/2012/09/Principy-vyslesenych-modliteb.pdf

Právě vyšla Korneliova nová knížka, také ke stažení v pdf: https://www.jesusmyhero.cz/bozi-laska-spravedlnost-zakon-soud-trest-a-milost/